Tvorba 2010-2020

2010–2014: Vysoká škola – experimenty, prostor a objektové myšlení

Během studia na vysoké škole se Tereza Sklovská začala víc otevírat experimentu. Pracovala se sklem – foukaným, vrstveným, kombinovaným s textilem či jinými materiály. Vznikly tak např. prostorové objekty, jako byla průhledná koule s baletními špičkami – symbol rovnováhy a napětí mezi silou a křehkostí.

Zabývala se kresbou návrhů pro objekty, designem váz, i technickým kreslením, které spojovalo objem a linku. Paralelně se stále věnovala malbě – olejům i akvarelu. Tématicky ji stále přitahovala zátiší, krajiny, části objektů a scény z prostoru, které ji oslovily nebo jimiž osobně procházela.

Nikdy neupřednostňovala figuraci. Pracovala raději s fragmentem, gestem, náladou materiálu a inspirací, která souzněla s její vnitřní cestou. V tomto období začal její výtvarný jazyk získávat více vrstev a introspektivní charakter.

2015–2020: Volná tvorba – barva, vrstvy a hledání

Po ukončení školy se Tereza naplno ponořila do volné malby. Vznikaly celé série obrazů – někdy výrazné a plné energie, jindy tiché a ztišené. Toto období bylo ve znamení experimentu a objevování. Kombinovala média, zkoušela vrstvení, nechávala barvu „být“ a sledovala její přirozené reakce.

Zajímala se o symboly, mýty, pohádky, folklor, přírodu i náboženství. Přitahovaly ji obrysy věcí, materiálová poezie a vnitřní narace. Ačkoliv pracovala často intuitivně, její kompozice byly vždy vědomě vystavěné a promyšlené.

Technicky pracovala s různorodými formáty – často s většími plátny – a vyvíjela si vlastní jazyk založený na paměti krajiny a emocionálním vnímání prostoru. Vystavovala v České republice i v zahraničí, účastnila se plenérů a stále více cítila potřebu hlubší transformace.

Tato vnitřní výzva ji nakonec přivedla zpět ke studiu – s touhou znovu proměnit svůj výtvarný jazyk.