Láska není o tom, že se spolu dá žít. Ale o tom, že se spolu nedá ne-žít.


Kdysi dávno, když láska nebyla algoritmem,
když neexistovaly tabulky kompatibility,
psychologické rozbory a pětileté plány,
byla prostá.

Buď byla, nebo nebyla.

Nikdo nepsal seznam „pro a proti“.
Nikdo se neptal, jestli ten druhý odpovídá
představě o zdravém vztahu.

Lidé se našli,
a pokud se drželi za ruku,
nebylo třeba hledat víc.

Dnes?

Dnes se na lásku díváme jinak.
Dnes ji analyzujeme,
jako bychom sestavovali finanční plán
nebo strategii na přežití v divočině.

„Musíme zjistit, jestli spolu dokážeme fungovat.“

Fungovat jako co?
Jako dobře sladěná dvojice v IKEA katalogu?
Jako podnikatelský plán s jasně danou návratností investic?
Jako dvě planety, které kolem sebe krouží,
ale nikdy se skutečně nedotknou?

(A pokud se dotknou, tak je to spíš fatální kolize než osudové setkání.)

Miluji tě. Došel chleba.

Kdysi, když někdo řekl „miluji tě“,
nebylo za tím žádné ale.

Dnes?

Říkáme ho mezi řečí.
Říkáme ho ve spěchu.
Říkáme ho, aniž bychom se podívali do očí.

„Miluji tě. Vynes odpadky.“
„Miluji tě. Došel chleba.“
„Miluji tě.“ – ale vlastně jen proto, že se to očekává.

A pak, když to cítíme doopravdy,
najednou nevíme, jak to říct.
Protože jsme ta slova slyšeli už tolikrát,
že z nich vyprchala síla.

A tak mlčíme.
A doufáme, že ten druhý to pozná i beze slov.

A pokud nepozná? No…
Možná je na to appka.


Možná bychom si měli pořídit psa.

Možná bychom si taky někdy přáli chtít jen klid.
Něco praktického.
Třeba psa.

Pes je vděčný, nevyčítá,
a když odcházíš, netají ti,
že už mezitím napsal pěti jiným.

Ale ne.
Musíme si vybrat někoho,
kdo nám převrátí život naruby.

A pak, když se všechno zhroutí,
řekneme: „Já už na tyhle vztahy nemám.“

A zkusíme to znovu.


Láska, která nikdy nezačala.

Jsou lásky, které nikdy nedostanou šanci.
Jsou lásky, které žijí jen v jednom srdci.
Jsou lásky, které hoří,
ale nikdy nespálí nic společného.

Mohli jsme mu říct, že ho milujeme.
A řekli jsme to.
A nestačilo to.

Dali jsme mu všechno.
Celé srdce, celou duši,
celý svět,
i to, co jsme vlastně neměli.

A on si vybral jinou.

Protože u ní to mělo smysl.
Protože u ní nenašel žádné proti.
Protože to s námi bylo moc.

Moc citu.
Moc intenzity.
Moc pravdy.

A tak šel tam,
kde je klid.

A my zůstali tam,
kde je ticho.

A upřímně?
Možná bychom si taky někdy přáli,
abychom dokázali chtít jen klid.


Romeo a Julie po dvaceti letech.

Kdyby Romeo a Julie přežili,
jak dlouho by jim to vydrželo?

Možná by se po dvaceti letech hádali
o to, kdo nechal otevřený balkón.
Možná by se jednoho dne podívali na sebe
a uvědomili si, že si nerozumí
ani zdaleka tak, jak si kdysi mysleli.

Ale taky možná ne.

Možná by spolu zestárli.
Možná by zjistili,
že ta spalující láska se nemusí zničit,
jen se umí proměnit.

Možná není pravda,
že každá vášeň musí vyhasnout.
Možná ji jen necháváme usnout.


Láska, kterou pořád vnímáme jako obchod.

Dřív se láska neřešila, protože byla smlouvou.
Dnes ji řešíme až moc,
a přitom je pořád smlouvou.

Dřív se rodina ženy musela pořádně plácnout přes kapsu.
Dnes je důležité, aby byla perspektivní, nebyla moc náročná a byla samostatná.

Dřív se rozhodovalo podle rodinného jména.
Dnes podle toho, jestli „má budoucnost“.

Po stovkách let civilizace,
vědy, umění a filozofie,
jsme se posunuli o… no,
asi tak milimetr.

Lásku pořád vnímáme jako obchod.
Jen už se místo dobytka a pozemků
vyjednává o kompatibilitě, osobním růstu
a správném načasování.

Abychom nedopadli jako naši předci, že?
Kéž bychom byli jen o trochu chytřejší…

Láska, která nepotřebuje být hledaná.

Láska nikdy nebyla snadná.
Nikdy nebyla zárukou šťastného konce.

Ale taky to nikdy nebyl nesmysl.
Nikdy to nebyla chyba.
Nikdy to nebyla jen iluze.

Možná proto pořád píšeme básně.
Možná proto pořád věříme,
že někde tam venku,
někde mezi řádky,
někde v pohledu,
který není plánovaný,
ale je opravdový,
ta láska pořád existuje.

Ale možná už ji nehledáme.
Možná jen stačí… přestat uhýbat pohledem.



© Tereza Sklovská | Different Worlds by Sklovská

Všechna práva vyhrazena. Tato báseň a text je chráněn autorským právem. Jakékoli kopírování, úpravy nebo šíření bez souhlasu autora jsou zakázány.


← Zpět na blog


Zpět na blog